Okolo hudby jsem procházel celý život. Babička měla pianino, které k avantgardě přímo lákalo. Když jsem pak chodil do kytary, můj učitel se oženil a odstěhoval do Mostu, takže jsem začal pomýšlet na kontrabas. Pomýšlel jsem na něj půl druhé dekády a mezitím jsem se věnoval příležitostnému divadelnímu zpěvu, když jsme se náhodně potkali ve hře s písněmi (a že se to stávalo nadmíru víc, než bylo zdrávo). Svůj špráchgesang jsem naplno využil v kabaretu Nuzné Nusle, při jehož tvorbě jsme se potkali se Sašou, která nám složila hubdu k písním, z nichž většinu i otextovala a odzpívala (a všechny hudebně doprovodila). Část jsem otextoval já, a to už byl jen krůček k vlastní tvorbě. Saša mě doprovází (jak už víte) na akordeon. Zprvu jsem jen občas zpestřoval její vystoupení svými popěvky. Nastupovat bez rozcvičky na konci skvěle šlapajícího koncertu byla dobrá škola. V roce 2023 se nám to krapet vymklo z rukou, postoupili jsme na Portě do finále, kde jsem získal Autorskou Portu. Také jsme postoupili v Notování až do semifinále. Tím rok Koťátka skončil a dále pokračujeme podle zažitého schématu, i kvůli snazší koordinaci s mými divadelními závazky. Také hrajeme s naším Ouřeckým potlachem, s nímž jezdíme jako Mňau mňau band na FTP do Horního Jelení. Tam jsou však rozumní a do finále nás zatím ještě nikdy neposlali :-)